Nejvýraznější stopou na těle oběti je strangulační rýha, tedy otisk škrtidla. Vzhled strangulační rýhy je obvykle charakteristický pro jednotlivé typy strangulace. Vzhled rýhy závisí i na charakteru škrtidla, tuhé škrtidlo zanechává výraznou rýhu, zatímco při použití měkkého škrtidla může být rýha jen lehce naznačená.Průběh celého dušení trvá zpravidla 5-10 minut. Schopnost jednání po úplné zástavě přívodu krve k mozku je možná nejvýše 10 sekund. Asi za 4-5 minut dochází k ireverzibilnímu poškození nejcitlivějších částí mozku. Neexistují změny, které by byly charakteristické pouze pro dušení.pokles krevního tlaku, puls obtížně hmatný, často tachykardie s arytmiemi. změny vzorce dýchání, někdy charakteru mělké bradypnoe, někdy mělké tachypnoe, často apnoické pauzy, známky usilovného dýchání (zatahování nadklíčků) změny v obličeji („špičatění”, tj. zostření rysů, vystoupení nosu z obličeje)
Jak se určuje smrt : Prohlášení za mrtvého je jedním z českých soudních nesporných řízení, kterým se závazně určuje smrt člověka, jestliže je nezvěstný a je pravděpodobné, že již nežije, ale nelze to zjistit jiným způsobem, zejména lékařským ohledáním a vystavením úmrtního listu (domněnka smrti).
Jaký je to pocit zemřít
Umírající se bojí bolesti, opuštění, selhání či utrpení, obává se ztráty soběstačnosti, o rodinu a blízké. Nebezpečí vzniká v okamžiku, kdy strach začne přerůstat v paniku, která je nakažlivá a šíří se z jednoho člověka na druhého. Vedle strachu může umírající zažívat pocity viny, bolesti a zlosti.
Jak poznat člověka před smrti : Příznaky blížící se smrti, které mohou, ale nemusejí nastat:
- Oči jsou otevřené nebo polootevřené, ale ve skutečnosti se nedívají.
- Chladnoucí ruce a nohy nebo naopak horečka.
- Ústa jsou otevřená.
- Spodní strana těla, nohy, kolena a ruce se tmavěji zbarvují.
- Puls slábne.
- Mění se frekvence a hloubka dechu.
Podání ruky a slova „Upřímnou soustrast“ nebo „Je mi to líto“ smutného člověka neurazí a nepohorší. Dáváme mu tak najevo, že jsme jeho ztrátu zaznamenali, že jej vnímáme jako pozůstalého a že s ním soucítíme. Otevíráme tím také prostor pro další hovor, neděláme tabu ze smrti a ztráty.
Smrtka či Smrt je tradiční personifikace smrti, zpodobněná jako kostlivec s kosou, často bývá zobrazována v černém hábitu. Někdy vystupuje jako stařena nebo stařec (smrťák), eufemisticky se označuje jako kmotřička smrt nebo zubatá.
Jak se tělo připravuje na smrt
Nemocný se stává čím dál tím více unaveným, zhoršuje se jeho pohyblivost, postupně ubývá tělesných sil, začíná být plně závislý na pomoci druhých osob, stává se ležícím. Z toho důvodu je nutno dbát na to, aby nevznikly otlaky kůže (tzv. proleženiny – dekubity). Nejvíce ohroženými místy jsou zejména oblast hýždí a paty.V takovém případě je nejvhodnější říct: „Je mi to líto, přijměte, prosím, moji upřímnou soustrast. „Pozor, soustrast nepřejeme, ale vyjadřujeme,“ připomíná lektor etikety velmi často používané a nevhodné slovní spojení ‚přeju upřímnou soustrast', které je poněkud nesmyslné, když se nad ním zamyslíme.Umírající člověk má stále méně tělesné energie. Stahuje se z vnějšího světa, více spí nebo hodně odpočívá. Ztrácí zájem o knihy, noviny a televizi nebo jiné věci a aktivity, které měl rád. Často dokonce nestojí už ani o lidi, které dříve vyhledával a s nimiž mu bylo dobře, a někdy chce zůstat úplně sám.
Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit.