Slovo zapomněl patří do skupiny slov, ve kterých se musí psát skupina mně. Jasné pravidlo, proč je ve slově právě tento pravopis, není. Musíme si to tedy zapamatovat a hlavně nezapomínat. Pomůckou pro vás může být toto: Tam, kde je souhláska n, nebo ň v jiném tvaru slova nebo ve slově příbuzném, píše se -mně-.Jedná se o slovo, které se správně píše se skupinou MNĚ. Spisovnou variantou je tak výhradně tvar zapomněl. Podobně je to i se slovy vzpomněl, připomněl, pomněnka či domněnka.Jak ukazuje už nadpis tohoto příspěvku, slovo nezapomněl, podobně jako příbuzná slova (vzpomněl, připomněl, pomněnka) se vždy píše s „mn“, tedy nezapomněl, nikoli nezapoměl. Totéž samozřejmě platí i u ostatních tvarů typu nezapomněla, nezapomněli, nezapomněly (nikoli nezapoměla, nezapoměli, nezapoměly).
Jak se píše vzpomněl : Slovo vzpomněl, podobně jako příbuzná slova (zapomněl, připomněl, pomněnka), se vždy píše s „mn“, tedy vzpomněl, vzpomněla, vzpomněli, nikoli vzpoměl, vzpoměla, vzpoměli.
Kde se píše mn
na psaní slabik mě a mně. Kromě tvarů zájmena já platí obecné pravidlo: kde je v základovém slově –m-, píšeme ve slově odvozeném –mě-, kde je v základovém slově skupina –mn-, píšeme –mně-.
Kdy se píše mě a mně : Tam, kde řeknete tě, patří kratší mě, tam, kde můžete říct tobě, je správný delší tvar mně. Případné tebe lze nahrazovat méně obvyklým mne.
Při psaní přídavného jména označujícího jev, který se týká určitého konkrétního místa, můžeme zaváhat: Píše se správně tamější, nebo tamnější Jak už vyplývá z nadpisu tohoto příspěvku, pravopisně „korektní“ je tvar tamější. Nejedná se totiž o druhý stupeň slova „tamní“, ale o slovo přímo odvozené od výrazu „tam“.
Samozřejmě je odvozeno od slova samozřejmý, žádné D se v něm proto nepíše. Tvar samozdřejmě je tedy chybný. Pozor si dejte také na konec tohoto slova, na kterém píšeme MĚ (s pravopisem nám může pomoc právě i slovo samozřejmý, ve kterém žádné N neslyšíme). Samozřejmě můžeš jít s námi.
Jak se píše vejce na tvrdo
Nemůžeme udělat chybu, protože tyto spřežky můžeme psát dvojím způsobem. Píšeme tedy: nasekáme na hrubo i nahrubo, na jemno i najemno, smažíme do zlatova i dozlatova, vaříme do měkka i doměkka, zpracujeme za tepla i zatepla, vejce na tvrdo i natvrdo, kapr na černo i načerno atp.vyjádření času (nadlouho / na dlouho, nastálo / na stálo, navěky / na věky, ale NAVŽDY píšeme pouze dohromady!!!) míra (naplno / na plno, nastejno / na stejno, napolovic / na polovic, ale NAPOLO a NAPŮL píšeme pouze dohromady!!!)Tedy v tomto případě: Píše se připomněl, nebo připoměl Jak ukazuje už nadpis tohoto příspěvku, slovo připomněl se vždy píše s „mn“, tedy nikoli připoměl. Totéž samozřejmě platí i u ostatních tvarů typu připomněla, připomněli, připomněly (nikoli připoměla, připoměli, připoměly).
Slovo zapomněl, podobně jako příbuzná slova (vzpomněl, připomněl, pomněnka) se vždy píše s „mn“, tedy zapomněl, nikoli zapoměl. Totéž samozřejmě platí i u ostatních tvarů typu zapomněla, zapomněli, zapomněly (nikoli zapoměla, zapoměli, zapoměly).
Kdy se píše mn : na psaní slabik mě a mně. Kromě tvarů zájmena já platí obecné pravidlo: kde je v základovém slově –m-, píšeme ve slově odvozeném –mě-, kde je v základovém slově skupina –mn-, píšeme –mně-.
Jak správně napsat mě mně : Nahraďte v každé větě zájmeno já zájmenem ty.
Tam, kde řeknete tě, patří kratší mě, tam, kde můžete říct tobě, je správný delší tvar mně. Případné tebe lze nahrazovat méně obvyklým mne.
Co znamená pro mě za mě
A jen pro úplnost dodáme, že dané spojení znamená, že s něčím neradi souhlasíme, necháváme rozhodnutí na druhém, ale dáváme zároveň najevo, že to není úplně to pravé ořechové. Často ho proto může doprovázet kroucení hlavou, nebo pokrčení ramen. Pro mě za mě si tam klidně jeď. Pro mě za mě si tu klidně zůstaň.
Odpověď není nikterak složitá: Spojku „aby“ ve tvaru 2. osoby čísla množného píšeme vždy abyste, nikoli aby jste ani abyjste. (Tvar podmiňovacího způsobu byste se „sloučí“ se spojkou aby v jediný výraz.) Abyste věděli, já to stejně udělám po svém.Tamější, nikoli tamnější (pravopis)
Jak se píše slovo tamější : Přídavné jméno označující jev týkající se určitého konkrétního místa se píše tamější, nikoli tamnější. Nejedná se totiž o druhý stupeň slova tamní, ale o slovo přímo odvozené od výrazu tam.