Literární druh tvoří nejvyšší genologickou rovinu a dělí veškerou uměleckou literaturu na tři skupiny – podle obsahu na lyriku, epiku a drama (toto dělení pochází až od Goetheho, konec 18. století), nebo podle formy na poezii, prózu a drama (členění, které se rozšířilo v klasicismu).U literárního díla – stejně jako u jakéhokoli uměleckého díla – je podstatná jeho konkrétní podoba (utvářenost), neboť právě ta zajišťuje jeho umělecký účinek. Literární dílo tedy nelze parafrázovat, aniž by neztratilo svou hodnotu či nezměnilo smysl.Existují dvě možnosti dělení. Zaprvé můžeme rozlišovat poezii (veršované texty ve slokách), prózu (neveršované texty v odstavcích a kapitolách) a drama (napsané jako scénář divadelní hry). Běžnější je ale toto dělení: lyrika, epika a drama. Každý z těchto literárních druhů obsahuje různé literární žánry.
Jaký literární druh je bajka : Bajka je literární žánr drobné epiky, který vznikl ve starověku. Za jejího zakladatele bývá považován řecký otrok Ezop, jehož existence však dosud nebyla historicky prokázána. Bajka je krátké alegorické vyprávění s didaktickým charakterem. Její příběh směřuje k poučení s obecnou platností.
Jak urcit literární druh
Rozlišujeme tři základní literární druhy: epika, lyrika a drama.
- EPIKA – obsahuje a popisuje určitý děj.
- LYRIKA – nemá děj, vyjadřuje pocity.
- DRAMA – je tvořeno promluvami, případně jednáním, jednotlivých postav.
Co se urcuje u poezie : Základními stavebními jednotkami básně (báseň je označení pro formu literárního díla) jsou stopa, verš, strofa (sloka). Stopa je nejmenší rytmická jednotka verše, je tvořená 2-3 slabikami, které se opakují v řadě veršů. Novočeská poezie je sylabotónická, verše mají pravidelný počet slabik a slovních přízvuků.
Rozlišujeme tři základní literární druhy: epika, lyrika a drama.
- EPIKA – obsahuje a popisuje určitý děj.
- LYRIKA – nemá děj, vyjadřuje pocity.
- DRAMA – je tvořeno promluvami, případně jednáním, jednotlivých postav.
Próza, výraz pochází z latinského výrazu prósa orátio – tj. řeč hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu na rozdíl od „vázané řeči“ čili poezie.
Jak se pozna poezie
Poezie se od prózy liší tím, že je text psán ve verších. Nemusí být vždy pravda, že v básničkách se vlastně nic neděje, do poezie řadíme i básně epické, tedy ty, které mají nějaký děj. Pro poezii je důležitý také rytmus. Jejím úkolem je vyjadřovat především vnitřní svět autora, jeho city, pocity, dojmy a podobně.Poezie se od prózy liší tím, že je text psán ve verších. Nemusí být vždy pravda, že v básničkách se vlastně nic neděje, do poezie řadíme i básně epické, tedy ty, které mají nějaký děj. Pro poezii je důležitý také rytmus. Jejím úkolem je vyjadřovat především vnitřní svět autora, jeho city, pocity, dojmy a podobně.Anafora je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.
Dnes nepovažujeme za poezii všechna díla, která splňují popsané znaky (např. rituální texty, středověké vědecké texty, některá staroasijská díla, reklamní slogany atd.).
Jak se pozná epika : Epika, také nazývaná výpravná literatura nebo narativní literatura, je literární druh. Je založena na ději, vyprávění příběhu. Příběh v tomto smyslu znamená záznam událostí v čase, řadu kauzálně spojených prvků. Epika bývá vymezována vůči lyrice a dramatu.
Co je to epifora příklad : Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory. Příklad (Karel Jaromír Erben – Svatební košile): Co to máš na té tkaničce Na krku na té tkaničce!
Co je to aliterace
Aliterace čili náslovný rým (starším pravopisem alliterace) je stylistická figura (literární technika) založená na tom, že se na začátku slov verše či na začátku několika slov opakuje stejná hláska nebo skupina hlásek, např. „plyne peníz po penízku“ (středověká vagantská poezie) či „Slovo do světa stvořenie“.
Lyrika od počátků svého vzniku (ve starověkém Řecku) byla spojována s hudbou (verše byly doprovázeny hrou na lyru). Epika na rozdíl od lyriky vypráví vždy nějaký děj, událost. Může být psána v souvislém textu (próze) nebo ve verších.anafora – opakování slov na začátku sousedních veršů nebo vět ("Smutná odpoledne nedělní / smutná starými paními") epifora – opakování slov na konci sousedních veršů nebo vět ("Co to máš na té tkaničce / Na krku na té tkaničce!")
Co je to Epifora : Epifora je stylistický prostředek, neboli také rétorická figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory.