Zvuk se šíří jen v pružném látkovém prostředí (vzduch, voda, ocel, …). Ve vakuu se zvuk nešíří. V některých látkách se zvuk šíří velmi dobře (beton, ocel, sklo, …). V látkách, které nejsou dostatečně pružné (plsť, polystyren, …), se zvuk šíří špatně.Ve vzduchu je rychlost zvuku přibližně 340 m/s, tato hodnota mírně roste s teplotou. V kapalinách je rychlost zvuku větší, největší je v pevných látkách. Ze vztahu pro vlnovou délku = c/f můžeme vypočítat vlnové délky zvuku v různých prostředích.Rychlost zvuku ve vzduchu není konstantní. Závisí například na: • teplotě (vyšší teplota ⇒ rychlejší pohyb částic ⇒ vyšší rychlost), vlhkosti (vyšší vlhkost ⇒ více částic ⇒ vyšší rychlost, lepší šíření), • tlaku (vyšší tlak ⇒ více částic ⇒ vyšší rychlost).
Jaké jsou zdroje zvuku : Zdrojem zvuku mohou být kromě těles kmitajících vlastními kmity i tělesa kmitající kmity vynucenými. K nim patří např. ozvučnice mnohých hudebních nástrojů, reproduktory, sluchátka a další zařízení pro generování nebo reprodukci zvuku.
Kde se nemůže šířit zvuk
Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří).
Jak se šíří zvuk ve vakuu : K šíření zvuku je potřeba nějakého látkového prostředí. To je takové prostředí, ve kterém jsou nějaké částice – například částice plynů ve vzduchu. Proto se zvuk nešíří ve vakuu, které v ideálním případě neobsahuje žádné částice.
V kapalinách je rychlost zvuku závislá na jejíschopnosti odolávat stlačení a na hustotě. Čím vyšší hustota kapaliny, tím nižší je v ní většinou rychlost zvuku. Ve vodě má zvuk rychlost kolem 1480 m/s.
Za hypersonické můžeme označit letadlo, které dovede překonat rychlost Mach 5. Tedy pětinásobek rychlosti zvuku.
Co je zvuk a jak se šíří
Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří). Zdroje zvuku jsou tělesa, ve kterých vzniká chvění, které se přenáší na okolní prostředí a v něm se dále šíří jako postupná vlna mechanického vlnění.Hlasitost zvuku (označovaná také jako intenzita nebo akustický výkon zvuku) se udává v jednotkách zvaných decibely. Decibely (dB) jsou pojmenovány na počest Alexandra Grahama Bella, vynálezce telefonu a audiometru. Audiometr je přístroj, který měří, jak dobře člověk slyší, a jeho moderní verze se používá dodnes.Zvuk se dělí z hlediska lidského sluchu podle frekvence: na slyšitelný, ultrazvuk a infrazvuk. Experiment ukazuje, jak změní zvukové vlny prostředí, v němž se šíří.
Vyšší hustota látky sice snižuje rychlost šíření zvuku, zároveň ale látky s vyšší hustotou obvykle mívají vyšší elasticitu. Proto se ultrazvuk nejrychleji šíří v pevných látkách (např. kostech) a nejpomaleji v plynech (vzduch).
Jak se šíří zvuk ve vesmiru : Pokud je vzdálenost mezi částicemi vzduchu větší než tato vlnová délka, zvuk nedokáže mezeru překonat a „vlny“ se zastaví. Jakmile frekvence zvuků klesne pod 20 Hz, stávají se z nich infrazvuky a my je neslyšíme. Zvuk se nemůže šířit ve vesmírném vakuu, takže když budete křičet ve vesmíru, nikdo vás neuslyší.
Co se šíří rychleji zvuk nebo světlo : Zvuk se šíří rychlostí přibližně 3 km/s a světlo s ohledem na měřítka, ve kterých se pohybujeme, v podstatě „okamžitě“. Udeří-li tedy někde blesk, vidíme světlo prakticky ihned, zatímco zvuku trvá překonání každého kilometru 3 sekundy.
Jak je rychlej zvuk
Při teplotě 20 °C je rychlost zvuku v suchém vzduchu 343 m/s, tj. 1235 km/h.
Hluk se měří v decibelech
Audiometr používá displej s rozsahem decibelů a rozlišením, které se blíží dynamickému rozsahu ucha. Stupnice decibelů je logaritmická. To znamená, že na decibelové stupnici je nejtišší slyšitelný zvuk (téměř úplné ticho) 0 dB. 10krát hlasitější zvuk je 10 dB.Sluchové pole (nebo oblast slyšitelnosti) je rozsah všech zvuků, které dokáže lidské ucho vnímat. Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi (přibližně 16–20 000 Hz). U každé frekvence je odlišný rozdíl intenzit, jež slyšíme. Lidský sluchový orgán je nejcitlivější v oblasti frekvencí 1–5 kHz.
Jak se šíří zvuk pod vodou : pod vodou slyšíme nárazy vln dna pobřeží. Vlak slyšíme přijíždět dříve než jej vidíme, protože zvuk vedou i koleje. Tedy: Zvuk se šíří pružnými látkami pevnými (kovy), kapalnými (voda) a plynnými (vzduch). Nemůže se šířit vakuem, vždy k tomu potřebuje látkové prostředí (částice či molekuly).