Seznámili jsme se s třemi základními způsoby vyjádřeními záporu: prostým Ne! (Nein!), • slovesným záporem, který vytváří opak sloves (nicht) • a záporným slovíčkem kein, které klademe před podstatná jména.Po neurčitém členu a také po přivlastňovacích zájmenech a po kein v jednotném čísle jsou koncovky přídavného jména v 1. pádě rodu mužského, ženského a středního -er, -e, -es, u ženského a středního rodu to platí i pro 4. pád. V ostatních pádech je koncovka -en.Zápor v němčině se tvoří buď pomocí slova nicht, nebo pomocí slova kein.
Kdy se pouziva Kein : Zápor kein / keine / kein se skloňuje v jednotném čísle jako člen neurčitý ein / eine / ein. V množném čísle jako člen určitý. Sie sehen keine Bäume. / Sie sehen keine Bäume. (Nevidí žádné stromy.)
Kdy se píše Kein
Zápor kein, keine, kein (žádný, žádná, žádné) – se vztahuje vždy k podstatnému jménu, popírá ho. Ve větě stojí před podstatným jménem a nahrazuje člen. Ve větě je pouze jeden zápor, proto v odpovědích píšeme za Nein, ….
Jak se ptat na pady v němčině : Pády má němčina pouze čtyři:
- pád – wer (kdo), was (co)
- pád – wessen (čí)
- pád – wem (komu)
- pád – wen, was (koho, co)
Pátým pádem (vokativem) se v komunikaci oslovuje (pane inženýre) nebo se zvoleným oslovením hodnotí adresát (drahoušku, sketo).
– Nein, er ist faul. Jako slovesný zápor se používá slůvko nicht, které se umisťuje až za sloveso a píše se zvlášť.
Kdy se v němčině používá člen
Použití určitého členu (der, die, das)
Určitý člen používáme, pokud máme na mysli někoho nebo něco konkrétního: Das ist der Mann, der mir geholfen hat. To je ten muž, který mi pomohl. Člen určitý použijeme před podstatným jménem, o kterém jsme se již zmínili.1) Předložky v prostoru
- an. Předložku an /an/ používáme nejčastěji, když se něco něčeho dotýká ze strany či zespoda nebo je to něčemu blízko.
- auf. Předložku auf /aʊ̯f/ používáme nejčastěji, když se něco něčeho dotýká shora či se účelově pohybuje nějakým směrem.
- in.
- neben.
- zwischen.
- vor.
- hinter.
- über.
Zápor kein, keine, kein (žádný, žádná, žádné) – se vztahuje vždy k podstatnému jménu, popírá ho. Ve větě stojí před podstatným jménem a nahrazuje člen. Ve větě je pouze jeden zápor, proto v odpovědích píšeme za Nein, ….
Asi nejčastěji používáme předložku in (se 3. pádem), která znamená “v” (případně lze přeložit i jako “na”). Ich bin in der Arbeit. Sie ist in der Schule.
Kdy se používá Ein a kdy einen : Neurčitý člen lze přeložit jako:ein – nějaký / jeden, eine – nějaká / jedna, ein – nějaké / jedno.
Jak se skloňuje Daniel : skloňování
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| akuzativ | Daniela | Daniely |
| vokativ | Daniele / Danieli | Danielové |
| lokál | Danielu / Danielovi | Danielech |
| instrumentál | Danielem | Daniely |
Jak oslovovat muze Prijmenim
Chceme-li být v češtině zdvořilí, musíme oslovovat pádem. Když budeme psát úřední dopis panu Novákovi, oslovíme ho vážený pane Nováku, nikoli vážený pane Novák. Oslovení prvním pádem, tedy například pane Novák, patří do tzv. běžně mluveného jazyka, tedy do neformální nespisovné komunikace.
Pády má němčina pouze čtyři:
- pád – wer (kdo), was (co)
- pád – wessen (čí)
- pád – wem (komu)
- pád – wen, was (koho, co)
Rod se shoduje u většiny osob – der Vater (ten otec), die Tochter (ta dcera), das Baby (to miminko). I tady bychom však našli výjimku, třeba das Mädchen, kde záleží, zda si podstatné jméno přeložíš jako ta dívka, nebo to děvče.
Jak poznat členy v němčině : Podstatná jména končící na -ung, -heit, -keit, -schaft jsou rodu ženského. Uč se rod podstatného jména v kontextu – články, knihy. Označuj si barevně podstatná jména. Maskulin modře, feminin červeně a neutrum zeleně.