Jedinou gramaticky správnou variantou je abychom. Podobné je to i s dalšími tvary. Správné jsou tedy jen tvary my bychom a kdybychom.Při vytváření podmiňovacího způsobu (konkrétně u 2. osoby množného čísla) mohou někteří pisatelé zaváhat: Píše se správně byste, by jste nebo snad byjste Odpověď není složitá: Jediný správný tvar je byste. Oba zbývající tvary (by jste, byjste) jsou hodnoceny jako chybné, potažmo hyperkorektní.Zde je situace naprosto jednoduchá. Správná varianta je v jakémkoliv případě pouze slovo ABYS. Tvar složený ze slov ABY a JSI se v českém jazyku nevyužívá.
Kdy se píše bychom nebo bysme : Tvar „bychom“ (respektive „abychom“, „kdybychom“) v první osobě množného čísla patří stále jako jediný do spisovné češtiny, zatímco tvar „bysme“ (potažmo „abysme“, „kdybysme“) je nespisovný.
Jaké i se píše ve slově aby
Vyjmenovaná slova, ve kterých se vždy píše tvrdé Y (včetně slov příbuzných): B: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, …, kdybych, kdybys, kdyby, …, bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj.
Jak se píše abysme : Abychom nebo abysme Pravopisně správně je pouze abychom. „Sám ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR navrhl v médiích, že by se tvar abysme mohl stát variantou spisovnou.
Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).
Podřadicí spojku „kdyby“ ve tvaru 2. osoby čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste. Udělali byste lépe, kdybyste se do toho nepletli.
Jak se píše by jsme
Ve spisovném jazyce je náležité pouze měli bychom. Podoba měli by jsme je tzv. hyperkorektní – domněle správná, utvořená analogií se stavbou složených slovesných tvarů minulého času. Měli bysme se užívá především v běžně mluveném, zcela neformálním, nespisovném jazyce.Pamatujte si, že vždy píšeme jen a jen abychom. Ostatní tvary jako aby jsme, aby sme, abysme jsou chybné a patří do nespisovné češtiny. První chybná podoba aby jsme je velice častá, mnohdy je způsobena právě přehnanou snahou o korektnost projevu. Odborně se takový výraz označuje jako hyperkorektní.V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y.
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.
Kdy byste Nebo kdybyste : Podřadicí spojku „kdyby“ ve tvaru 2. osoby čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste. Udělali byste lépe, kdybyste se do toho nepletli.
Jak se píše děti byly : Je totiž potřeba si pamatovat, že zatímco dítě (v jednotném čísle) je rodu středního, děti (v množném čísle) jsou rodu ženského. Tomu odpovídají i zakončení slovesných tvarů. Vždy píšeme, že děti byly, děti si hrály, děti skákaly, děti plakaly (nikoli děti byli, děti si hráli, děti skákali, děti plakali).
Jak se píše kdyby jste
množného zp. podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát ani odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný. To stejné platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste apod.
podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „byste“ (vy byste se zlobili, vy byste bývali nepřišli). To stejné platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, kdybyste apod.Jak určit příponu Nejdřív musíme znát kořen slova. Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme. Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona.
Jaké i se píše na konci slova : Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen. U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech!