Pravopisně správně je pouze tvar bychom! Tvary v jednotném a množném čísle jsou následující: bych, bys, by; bychom, byste, by.Spisovné jsou však pouze tvary bychom a byste. Problémy však vznikají i v souvislosti s použitím jednotného čísla podmiňovacího způsobu slovesa být. Tvar první osoby zní správně bych (nikoliv by jsem či bysem), spisovný tvar druhé osoby je pak bys (nikoliv by jsi).Při vytváření podmiňovacího způsobu (konkrétně u 2. osoby množného čísla) mohou někteří pisatelé zaváhat: Píše se správně byste, by jste nebo snad byjste Odpověď není složitá: Jediný správný tvar je byste. Oba zbývající tvary (by jste, byjste) jsou hodnoceny jako chybné, potažmo hyperkorektní.
Kdy bychom bysme : Tvar „bychom“ (respektive „abychom“, „kdybychom“) v první osobě množného čísla patří stále jako jediný do spisovné češtiny, zatímco tvar „bysme“ (potažmo „abysme“, „kdybysme“) je nespisovný.
Jak psát bychom
Spisovná je pouze podoba měli bychom, ale v neformálním projevu se často setkávámi i s tvarem měli bysme. Podoba měli by jsme je hyperkorektní.
Jak napsat mě : Nahraďte v každé větě zájmeno já zájmenem ty.
Tam, kde řeknete tě, patří kratší mě, tam, kde můžete říct tobě, je správný delší tvar mně. Případné tebe lze nahrazovat méně obvyklým mne.
umime.to/BT4
| 1. pád | já | Vašek |
|---|---|---|
| 3. pád | mně, mi | Vaškovi |
| 4. pád | mě, mne | Vaška |
| 6. pád | o mně | o Vaškovi |
| 7. pád | mnou | Vaškem |
Slovo být patří do vyjmenovaných slov, píšeme ho tedy s tvrdým Y.
Kdy se píše byly a byli
Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).Podřadicí spojku „kdyby“ ve tvaru 2. osoby čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste. Udělali byste lépe, kdybyste se do toho nepletli.Podřadicí spojka „kdyby“ má v 1. osobě množného čísla pouze jednu správnou podobu, a sice tvar kdybychom. Ostatní tvary, například kdybysme, kdyby jsme nebo kdybyjsme hodnotíme jako nesprávné.
Pomůcka pro psaní mě a mně
Zájmeno ty má totiž tu výhodu v tom, že v jednotlivých pádech mění tvary jak v podobě mluvené, tak i v té grafické. Máte-li tedy pochybnosti, stačí si místo zájmena já dosadit právě zájmeno ty. Pokud tvar druhé osoby bude tobě, pak píšeme mně. Je-li tvar tebe, použije se mě.
Jak se píše slovo mění : Z hlediska pravopisu je důležité, že v tomto slově a samozřejmě i ve všech slovech příbuzných píšeme -mě-, nikoli -mně-, tedy změna, změnit, nikoli zmněna, zmněnit. Další obvyklá spojení: změna času na letní (nikoli zmněna času na letní)
Jaké i se píše po slově : V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.
Co znamená pro mě za mě
A jen pro úplnost dodáme, že dané spojení znamená, že s něčím neradi souhlasíme, necháváme rozhodnutí na druhém, ale dáváme zároveň najevo, že to není úplně to pravé ořechové. Často ho proto může doprovázet kroucení hlavou, nebo pokrčení ramen. Pro mě za mě si tam klidně jeď. Pro mě za mě si tu klidně zůstaň.
Tvary slovesa 'být' v minulém čase
- osoba. I was/'aɪ wəz//aj wəz//'aɪ wəz//aj wəz/ – byl jsem. we were/'wi: wɜ://wí wә́//'wi: wɜ:r//wí wә́r/ – byli jsme.
- osoba. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byl jsi. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byli jste.
- osoba.
Bílý je pak přídavné jméno, které užíváme v případě, že chceme vyjádřit, že má něco bílou barvu. Skloňujeme jako ostatní přídavná jména tvrdá se vzorem mladý. Bílí je sloveso, dá se řící i ve tvaru bělí. Jde tedy o stav, kdy se nějaký materiál například přetírá na bílou barvu.
Jak se píše děti byly : Je totiž potřeba si pamatovat, že zatímco dítě (v jednotném čísle) je rodu středního, děti (v množném čísle) jsou rodu ženského. Tomu odpovídají i zakončení slovesných tvarů. Vždy píšeme, že děti byly, děti si hrály, děti skákaly, děti plakaly (nikoli děti byli, děti si hráli, děti skákali, děti plakali).