Směnečný závazek vzniká směnečníkovi až po akceptaci této směnky (postačí podpis na směnce). Výstavce směnky se staví do pozice nepřímého dlužníka, ručí za to, že bude směnka směnečníkem přijata (akceptována) a zaplacena.Pokud dlužník nepodá proti doručenému směnečnému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě námitky, nabude právní moci a vykonatelnosti. Pokud si dlužník směnečný platební rozkaz nepřevezme nebo proti němu podá námitky, řízení dále pokračuje, až do vydání rozsudku.Směnečníkem může být kdokoli kromě remitenta, tedy i sám výstavce, který je oprávněn vydat tzv. zastřenou směnku vlastní. Přijetí směnky směnečníkem vždy záleží pouze na něm. Pokud směnku přijme, stane se hlavním (přímým) dlužníkem, pokud ji odmítne, nebude směnečně vázán.
Kdo vydava směnky : Když věřitel soudu předloží originál směnky a soud nezíská pochybnost o její platnosti, vydá směnečný platební rozkaz. To jinými slovy znamená, že dlužníkovi nařídí, aby do patnácti dnů zaplatil sumu uvedenou na směnce a náklady soudního řízení navrch.
Kdo je vlastník směnky
Vystavitel směnky (dlužník) se písemně zavazuje, že jejímu majiteli (věřiteli) zaplatí uvedenou dlužnou částku. Směnka vlastní – dlužník se zavazuje, že on sám bude tím, kdo ve smluvený čas uhradí sumu peněz dohodnutou a uvedenou na směnce.
Kdy je směnka neplatná : Údaj splatnosti na směnce
Paradoxně přesnější vyjádření údaje splatnosti způsobuje neplatnost směnky. Pokud je tedy na směnce uvedena přesná hodina a den („dne 1. 1. 2023, v 8:00 hod“), kdy má dlužník zaplatit, činí toto ustanovení směnku neplatnou.
Směnku je také možné opatřit doložkou „Bez protestu“, a to tím způsobem, že se tato dvě slova připíší před místo, kde vystavitel směnku podepisuje. Znamená to, že věřitel nebude muset později soudu složitě prokazovat, že směnku dlužníkovi předložil, ale ten ji odmítl uhradit.
Směnka vlastní – dlužník se zavazuje, že on sám bude tím, kdo ve smluvený čas uhradí sumu peněz dohodnutou a uvedenou na směnce. Směnka cizí – vystavitel směnky přikazuje třetí straně, aby ve stanovený čas uhradila věřiteli dohodnutou sumu peněz. Třetí stranou může být např. banka.
Kdo podepisuje směnku
Směnku podepisuje pouze dlužník! Věřitel se na směnce nepodepisuje, a to za žádných okolností. Podpis dlužníka by měl být umístěn na vyznačeném řádku, pod podpisem by se (případně kromě údajů dlužníka) už neměl nacházet žádný důležitý text.směnečného a šekové musí obsahovat:
- označení, že jde o směnku – toto musí být ve vlastním textu směnky.
- bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou částku.
- jméno toho, kdo má platit (směnečníka)
- údaj splatnosti – nesmí být vymezena časovým rozmezím.
- údaj místa, kde má být placeno.
- jméno toho, komu má být placeno.
V případě cizích směnek dále rozlišujeme směnečníka (trasát), což je osoba, která výstavci cizí směnky dává příkaz, aby za směnku zaplatila remitentovi. Výstavce cizí směnky se nazývá trasant.
Vystavuje ji věřitel ve vztahu ke svému směnečníkovi (rozuměj dlužníkovi), který ji musí přijmout (v tom okamžiku se stává akceptantem). Hlavním směnečným dlužníkem je akceptant, vedlejším směnečným dlužníkem je sám výstavce směnky.
Jak se uplatnuje směnka : Zahájení vymáhání
Pohledávky ze směnky jsou u soudu uplatňovány ve speciálním řízení. Toto řízení je zahajováno na návrh, jehož přílohou musí být originál směnky – před podáním žaloby je tedy vždy třeba doručit originál směnky do naší advokátní kanceláře.
Co je to Titrovat : Odměrná analýza (též titrační stanovení, titrace) patří obecně mezi kvantitativní metody, které se zabývají stanovením množství jednotlivých složek ve zkoumaném (analyzovaném) materiálu (vzorku), které byly již předem určeny kvalitativní analýzou, zjišťující pouze složení analyzovaného vzorku.
Co je směnka s avalem
Směnečným rukojmím (avalem, avalistou) bývá zpravidla osoba, která ještě není směnečně zavázána. Zákon ovšem nebrání tomu, aby tuto záruku poskytla i osoba, která se na směnku již podepsala2. Ten, za koho se rukojmí zaručil, se označuje jako avalát.
Titrace (volumetrie, odměrná analýza) je běžná laboratorní metoda kvantitativní chemické analýzy. Je to metoda, pomocí které se stanovuje neznámé množství látky v roztoku.Principem titrace je přesné měření objemu roztoku odměrného (titračního) činidla, které postupně přidáváme (z byrety) k přesně známému objemu roztoku analyzovaného vzorku (v titrační baňce) až do okamžiku, kdy mezi nimi proběhne kvantitativně chemická reakce (bod ekvivalence).
Kdo akceptuje směnku : Z hlediska práva směnečného nemá směnečník nikdy povinnost směnku akceptovat. Projev trasáta, který směnku přijímá, musí se stát přímo na směnce. Za tím účelem je tedy vždy nutno směnku bezprostředně směnečníkovi předložit, prezentovat ji.