Reprezentuje staročeský život. Vychází z zidealizované postavy Marie Magdaleny Novotné-Čudové, která podle některých dohadů pobývala v Ratibořicích v letech 1825 až 1830, podle jiných na toto místo mezi lety 1820 a 1830 pouze příležitostně zajížděla.Pan Prošek – manžel Terezky.Viktorka se vrátila do rodného kraje a začala se toulat. Navíc porodila a novorozeně neutopila v Úpě, jak se píše v Babičce, ale pohodila v Žebrácké rokli nedaleko Červené Hory. Jako dvaačtyřicetileté se jí pak ještě narodil syn Jan. Nezemřela po úderu blesku, jak napsala Němcová, ale sešlostí stářím.
Jak zacina Babička : Na díle Babička začala pracovat v roce 1853 po smutné události úmrtí syna Hynka. „Začala jsem v tom pracovat po Hynkově smrti, v nejtrapnější době mého života – když mne omrzelo žít.
V kolika letech zemrela babička
| Božena Němcová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Barbora Novotná |
| Narození | 4. února 1820 Vídeň Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. ledna 1862 (ve věku 41 let) Praha – Nové Město Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Kde zemřela babička : Podle povídky pak babička umřela na Starém bělidle, obklopena svou rodinou a držíc za ruku své nejmilovanější vnouče – Barunku. Ve skutečnosti babička zemřela na ochrnutí plic v roce 1841 ve Vídni, sice v kruhu své rodiny, ale bez toho, aby ještě naposledy viděla Barunku.
babička (rodina) – ženu (prarodičku), která je matkou jednoho z rodičů; dříve označovalo otcovu matku, zatímco matčina matka se nazývala stařenka; viz Seznam členů rodiny. babička, bába – historické označení pro porodní asistentku bez ohledu na věk.
FikceBabička / Žánr
Jak zemřela Viktorka z babičky
Zemřela stářím v šestasedmdesáti letech a pohřbena byla ve společném hrobě v Červeném Kostelci. Barboru Němcovou přežila o šest let. Podle pamětníků drobná, kulatá v obličeji, nosila kabátek s varhánkami, strakatý šátek na placku – cestou si hvízdala, sprostě nadávala.Dejte mu najevo, že je truchlení v pořádku, i když se projevuje třeba tím, že se dítě zlobí. Děti mohou mít s regulací emocí problémy a když jsou nějakých emocí plné, může se stát, že se ze smutku stane vzdor. Pak mohou například říci, že „babička byla blbá”. Za takové projevy je netrestejte.Zemřela ve Vídni 27. 3. 1841, v osmašedesáti letech, ve věku na tehdejší dobu dost vysokém. Příčinou smrti bylo ochrnutí plic.
Když babička přijela v roce 1825 na Staré bělidlo, bylo jí jen padesát pět let. Zubů měla asi o trochu víc, ale za sebou těžký osud ovdovělé ženy. Stěhování na bělidlo mělo být pro ni kýženým odpočinkem.
Jak skončila babička : Podle povídky pak babička umřela na Starém bělidle, obklopena svou rodinou a držíc za ruku své nejmilovanější vnouče – Barunku. Ve skutečnosti babička zemřela na ochrnutí plic v roce 1841 ve Vídni, sice v kruhu své rodiny, ale bez toho, aby ještě naposledy viděla Barunku.
Co neříkat pozůstalým : V takovém případě je nejvhodnější říct: „Je mi to líto, přijměte, prosím, moji upřímnou soustrast. „Pozor, soustrast nepřejeme, ale vyjadřujeme,“ připomíná lektor etikety velmi často používané a nevhodné slovní spojení ‚přeju upřímnou soustrast', které je poněkud nesmyslné, když se nad ním zamyslíme.
Co říct na smrt
Podání ruky a slova „Upřímnou soustrast“ nebo „Je mi to líto“ smutného člověka neurazí a nepohorší. Dáváme mu tak najevo, že jsme jeho ztrátu zaznamenali, že jej vnímáme jako pozůstalého a že s ním soucítíme. Otevíráme tím také prostor pro další hovor, neděláme tabu ze smrti a ztráty.
Božena Němcová se paradoxně mnoho let potýkala s chudobou a hladem, zvláště na konci svého života. Zemřela 21. ledna 1862 ve věku 41 let.pokles krevního tlaku, puls obtížně hmatný, často tachykardie s arytmiemi. změny vzorce dýchání, někdy charakteru mělké bradypnoe, někdy mělké tachypnoe, často apnoické pauzy, známky usilovného dýchání (zatahování nadklíčků) změny v obličeji („špičatění”, tj. zostření rysů, vystoupení nosu z obličeje)
Jaký je to pocit zemřít : Umírající se bojí bolesti, opuštění, selhání či utrpení, obává se ztráty soběstačnosti, o rodinu a blízké. Nebezpečí vzniká v okamžiku, kdy strach začne přerůstat v paniku, která je nakažlivá a šíří se z jednoho člověka na druhého. Vedle strachu může umírající zažívat pocity viny, bolesti a zlosti.